Krásnou neděli všem,
včera jsem vám dala na instagram okénko s odkazem na anonymní otázky, kde jste se mě mohli ptát na cokoliv a přišla mi jedna zpráva, která mě donutila, abych se zamyslela jak nad instagramem, youtubem, tak i nad tiktokem a blogem. Už je to 10 měsíců, co jsem díky vnitřnímu neštěstí nechala upadat svoje sociální sítě. Poslední rozumný článek vyšel na blogu 4.listopadu 2022, poslední hezky upravený příspěvek na instagramu vyšel 22.října 2022 a od té doby mě vnitřně zaplavil neskutečný chaos, smutek a negativní myšlenky. Ztratila jsem sama sebe, svojí duši a kdokoliv, kdo se kolem mě pohyboval, to poznal, protože jsem několik měsíců fungovala jen jako tělo bez duše. Vypnula jsem svoje srdce, svoje city a taky veškerou svojí radost, abych sama sobě neubližovala. Žila jsem jen školou, řešila povinnosti, trable, sem tam mě přepadl pláč, smutné myšlenky a taky se mi stýskalo po klukovi, který z mého života dobrovolně odešel. Občas se s nikým o svojí vnitřní bolest dělit nechcete a tváříte se šťastně, smějete se, i když vnitřně pláčete jen proto, abys vás to všechno bolelo o kapku míň. Tak jsem to měla i já. Bolelo mě srdce, duše, vzpomínky, bolelo mě úplně všechno, ale život se nestavil ani na sekundu, tak jsem musela fungovat dál. Potřebovala jsem pauzu, všechny starosti stopnout, lehnout si do postele a ze všeho se prostě vyspat, ale to bohužel nešlo. Naučila jsem se s tím vším prostě fungovat, jak kdyby se to nestalo a doplatila jsem na to.
Neuteklo ani pár týdnů od téhle mojí "hry", kdy jsem přesvědčovala sama sebe, jak jsem v pohodě a rozjely se mi úzkosti ve velkém. Ve škole jsem musela odejít z hodiny, protože jsem se začala klepat jako při elektrickém šoku, odešla jsem na záchody a tam jsem se sesunula na zem, kde jsem xy minut probrečela. Jakmile se tyhle stavy začaly opakovat čím dál častěji, začala jsem to řešit intenzivně s psycholožkou. Nemohla jsem pořádně spát, jíst ani fungovat, protože mi bylo nonstop zle jak psychicky, tak fyzicky. Byla jsem hrozně unavená a učila jsem se až do brzkého rána jen proto, abych nemusela být sama se svýma myšlenkama. Od určité doby jsem začala mít halucinace. Viděla jsem kočky na místech, kde ani být nemohly a stejně tak situace, které byly naprosto nereálné. Myslela jsem si, jak jsem paranoidní a časem se jen zjistilo, že se uvnitř mě nahromadilo tolik úzkosti, až se mi dočasně spustila obsedantně kompulzivní porucha, která tyhle halucinace vyvolává. Když jsem onemocněla s angínou, byla jsem neskutečně šťastná, protože jsem věděla, že i když jsme doma neměli 100% klid, který bych v tu dobu potřebovala, mohla jsem prospat několik dnů v kuse.
Sociální sítě byly v tu dobu moje jediná radost a nechtěla jsem z nich na několik měsíců úplně zmizet. Věděla jsem, že potřebuju čas, abych se dala dohromady a nějak zkrotila svůj chaotický život, ale zároveň jsem věděla, že to v tu dobu prostě nejde. Na tiktoku na mě vyskakovalo jedno negativní video za druhým, kdy se lidé "svěřovali" s negativitou kolem sebe a stal se z toho trend. Každé takové video mělo veliký dosah, tak jsem si řekla, že to zkusím. Zkusím se podělit s ostatními o věci, které mě trápí a bum..první takové video mělo skoro 60 000 zhlédnutí a přes 1400 srdíček. Začala jsem tedy přidávat svoje pochody myšlenek častěji, až z mého instagramu najednou vznikl dost negativní profil. V tu dobu mi to tak ani nepřišlo, byla jsem ráda, že jsem se mohla svěřit a sledující mi nic o profilu nepsali. Zhruba od května jsem si začala sama na sobě všímat, jak moc negativní moje myšlení je. Automaticky se mi veškerá pozitivita měnila na negativitu a já se začala z instagramu pomalu, ale jistě stahovat. Fotky jsem vydávala třeba jen jednou za 14 dní, i když jsem dřív vydávala recenze každý den. Potřebovala jsem čas pro sebe, úplný oddech od všeho, hlavně od svojí hlavy. Stále jsem chodila na terapie a jakmile jsem se odstřihla od lidí, kteří mi brali energii a zároveň jsem si nastavila určitou rutinu denního života, všechno se začalo srovnávat do normy.
Přestala jsem mít výkyvy nálad, energie se mi pomalu vracela zpět, negativní anonymní zprávy jsem automaticky přeskakovala a pomalu jsem začala sportovat, což byl asi nejlepší nápad na vyčištění myšlenek. Teď po několika měsících boje s vlastní hlavou můžu říct, že mám to nejhorší za sebou. Myšlení se mi srovnalo zpět na pozitivní vlnu a i když jsem občas smutná, už se tím nenechám pohltit jako dřív. Spánek jsem srovnala do přijatelné normy, hlídám si pravidelné jídlo, dostatečný pitný režim a také pravidelný pohyb. Spousta z vás si určitě ťuká na hlavu, jak jsem se mohla nechat takhle převálcovat rozchodem. Stejně tak jsem slýchávala: "Ježiš marja, víš kolik je na světě kluků? Přece se nebudeš z jednoho nevyspělého blbečka hroutit." Ono se to hezky poslouchá, ale ne vždy s vámi vaše hlava jede stejnou vlnu. Důležité je, že jsem to přiznala sama sobě a dovolila si být smutná. Je v pořádku plakat, je v pořádku být bez energie, je v pořádku mít den off, je v pořádku nemluvit a je v pořádku si nechat čas pro sebe. Stejně tak je důležité si uvědomit, že není v pořádku šířit negativitu všude okolo sebe a být za každou cenu aktivní na sociálních sítích. Čísla rostou, sledující přibývají a jde to i bez negativity. Trvalo mi dlouho se z totohle černého mráčku dostat, ale mám to za sebou a teď můžu říct jen jedno...
"Pokud si tohle někdy přečteš, chci ti říct, že jsem tě opravdu milovala. Darovala jsem ti svoje srdce, svojí duši a nechala jsem se psychicky zničit jen proto, že ses zrovna nudil. Víš, že bych ti vždycky pomohla, kdybys byl v úzkých. Furt tě mám v srdci a vždycky tam budeš, ale je důležité, abych tvým odhodem nehroutila, tak se na mě prosím nezlob, že jdu dál a budu se znova usmívat. Ztratila jsem díky tobě sama sebe. Vyčítám to nám oběma, protože jsem tomu mohla zabránit a ty ses mohl chovat líp, ale ani jeden jsme to neudělali. Věřila jsem ti, což byla chyba. Vždycky pro mě budeš ten roztomilý blonďák, který mě okouzlí svým úsměvem, ale teď už znám svojí hodnotu. Vím, že je důležité věřit sám v sebe, je důležité myslet pozitivně a je důležité hlavně ŽÍT a nenechat sám sebe upadat do temnot. Třeba se zas někdy potkáme, ale pro teď ti jen poděkuju, že si mi ukázal tu složitější cestu a já díky tobě našla sama sebe, svojí hodnotu, svojí vizi a cestu do budoucna. Měj se."
Pro někoho nepochopitelné, že mu odpouštím, ale něco vám řeknu...neodpouštím mu kvůli němu, odpouštím mu proto, abych sama sobě ulevila a mohla se zase bez výčitek usmívat. Několik měsíců jsem si vyčítala, že bych si vůbec dovolila úsměv, kamarády, fajnový a šťastný život jen proto, aby se neurazil, že se dokážu smát i bez něj. Byla jsem zabalená do obrovského smutku a jsem neskutečně vděčná, že jsem z tohohle černého obalu vylezla a stal se ze mě opět šťastný a spokojený motýl. Odháněla jsem kolem sebe lidi, uzavírala se sama do sebe a snažila se ulevit svojí psychice sdílením negativity, kterou jsem měla v sobě. Teď už vím, že jsem si měla dát raději od všeho pauzu a věnovat se jen sama sobě, vylezla bych z černého mraku mnohem dřív. Nevadí, chybama se člověk učí a já se teď cítím opravdu fajn. Těším se na nové zážitky z vysoké školy a stejně tak se těším, až pročistím všechny sociální sítě, vymažu tu negativitu, kterou jsem si za ty měsíce hezky nastřádala a začnu znovu, kreativně, pozitivně a hlavně to budu zase já, ta stará spokojená beauty bloggerka, která je šťastná z nových třpytivých stínů, západu slunce a skvělých lívanců! Ukazuju vám svůj život, proto jsem vám ukázala i to, co mě poslední měsíce trápilo a doufám, že se máte dobře 💛
Budu se na vás těšit u nových článků nabité skvělou energií a jsem ráda, že jste tu se mnou zůstali i v dobu, kdy mi nebylo fajn! 💛Jste prostě nejlepší online parťáci, říkám to furt, že mám úžasné sledující 💛 Děkuji za vás!
S láskou
Terez
